Abies alba je 55 až 60 m vysoký jehličnatý strom z čeledi Pinaceae. Koruna je zpočátku kuželovitá, později pak válcovitá. Větvení je pravidelné, větve odstávají pod pravým úhlem. Jedle bělokorá vytváří výrazný kůlový kořen s bočními srdčitými kořeny, které velice dobře upevňují dřeviny v půdě. Kůra je hladká, tenká, bělavá až stříbřitě šedá. pči dospívání, což je asi v 50 až 70 letech se začíná vytvářet podélně rozpukaná borka. Borka je slabá, šupinovitá, hnědá nebo šedá. Dřevo je šedobílé, tvoří zřetelné letokruhy, časté jsou tzv. tmavé suky. Jehlice jsou převážně ploché 2 až 3 mm dlouhé, z horní strany mají zřetelný žlábek, ze spodní strany pak dva bělavé pruhy průduchů. Jehličí vytrvává asi 8 až 11 let.
Pupeny jsou vejcovité, světle hnědé a nepryskyřičnaté, vzácně na bázi pryskyřičnaté. Jedle kvete v dubnu až červnu. Zelenožluté samčí šištice jsou umístěny na spodu loňských výhonů ve spodní nebo střední části koruny a dosahují velikosti 2 x 0,6 cm. Samičí jsou asi 2,5 až 4,5 x na 1 až 1,5 cm velké, zelenožluté nebo fialové a jsou umístěné na konci loňských výhonů ve vrcholu koruny. V porostech plodí Abies alba od 40 - 60 let. Šišky jsou 12 až 20 cm dlouhé, válcovité, rozpadavé a postavené vzpřímeně. Zrající šišky jsou nazelenalé až namodralé barvy a dozrávají v polovině října. SemenaAbies alba jsou trojúhelníkovitá 7 až 9 mm dlouhá, světle hnědá a pryskyřičnatá. Křídlo je světle hnědé až fialové, pevně přirostlé.
Hlavní přirozené výskyt jedle bělokoré je v hercynsko-karpatské a alpské oblasti, na jihu Evropy v pohořích Apeninského poloostrova, dále pak na Balkáně a v Dinárských Alpách.
Z hlediska nároků na pěstování je jedle dřevina, která velice dobře snáší zástin a to především v mladém věku. Má rovněž vysoké nároky na vláhu a půdu.
