Národní park Šumava
Národní park Šumava spolu s Bavorským lesem tvoří nejrozsáhlejší lesnaté území ve střední Evropě nazývané tzv. Zelená střecha Evropy.
Náhorní plošiny s vystupujícími vrcholky a erozí vyhloubenými kaňony vodních toků v západní části či rozsáhlý horský masiv Trojmezenské hornatiny spolu s Vltavským luhem na jihu, jsou domovem rozmanitých společenstev i živočišných druhů. Četná rašelinná společenstva umožňují přežívání i některým druhům z poledové doby. Zbytky pralesovitých porostů horských lesů, ledovcová jezera či horská nebo údolní vrchoviště tvoří toto území jedinečným klenotem přírodních krás, kterým prolínají stopy staleté přítomnosti člověka tvoří zvláštní kouzlo a tajemnost.

V roce 1963 začala velkoplošná ochrana Šumavy vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Šumavy. V roce 1991 byl vyhlášen Národní park Šumava jako největší národní park České republiky. Zbylá část CHKO slouží jen jako ochranné pásmo.

Národní park Šumava a CHKO Šumava leží při jihozápadní hranici České republiky s Německem a Rakouskem.

Národní park Šumava má rozlohu 68 064 ha, CHKO Šumava má rozlohu 99 900 ha, na délce 111 km.

Šumava rovněž tvoří evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Nespočet pramenišť a rašelinišť, potůčků, bystřin až po hlavní toky Šumavy - Vltavu a Otavu ji řadí mezi významné pramenné oblasti.

Národní park Šumava
Flóra Šumavy
Převažujícím typem je lesní vegetace, která se do dnešní podoby zformovala během dlouhodobého vývoje v poledové době.

Lesní vegetace v současné době představuje širokou mozaiku od silně pozměněných, nepůvodních společenstev, až po přírodě blízké zbytky lesních porostů, jež zůstaly zachovány na několika lokalitách Šumavy.

Bezlesé plochy vznikly zemědělským extenzivním obhospodařováním odlesněných ploch. Tato luční a pastvinná společenstva zůstala zachována jen na části své původní plochy. Je zde dosud koncentrován výskyt většiny chráněných a ohrožených druhů Šumavské květeny.

Floristické bohatství Šumavy nespočívá jen ve vysoké početnosti a rozmanitosti druhů, celá oblast je však pozoruhodná kombinací různorodých prvků a dochováním unikátních společenstev, zejména na extrémních stanovištích (např. rašeliniště).