Naučná stezka Soumarské rašeliniště
Naučná stezka nabízí pohled do světa šumavských rašelinišť. Představuje tedy vývoj i současný stav ještě nedávno k průmyslové těžbě využívaného rašeliniště, které se s pomocí člověka tzv. revitalizuje a navrací se tak jeho původní funkce a charakter k přírodě.

Soumarské rašeliniště  je jedním z mnoha rašelinišť, jež lemují řeku Vltavu v širokém údolí nazývaném Vltavský luh. Soumarské rašeliniště se vyvíjelo od sklonku doby ledové, tedy asi přibližně 9 tisíc let. Stalo se tak ostrovem chladnomilné severské přírody. Druhy, které zde přetrvaly od konce ledových dob se nazývají tzv. glaciální relikty.

Stezka Soumarské rašeliniště je součástí společného česko-bavorského projektu nazvaného "Suchou nohou do rašelinišť na Šumavě a v Bavorském lese".

Základní údaje o Soumarském rašeliništi:
Rozloha: 85 ha
Nadmořská výška: 741 - 750 m n. m.
Průměrná roční teplota : 6,2°C
Roční úhrn srážek: 800 mm
Délka naučné stezky: 1 520 m
Délka povalového chodníku: 601 m

Otevírací doba:
Je prakticky denně od června do října.
(pozn. z důvodu výskytu tetřívka obecného ( Tetrao tetrix) je však stezka v zimě od jara uzavřená.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Využití rašeliniště
V dřívějších dobách bral člověk rašeliniště spíše jako nebezpečné území, plné nástrah. V nepřístupných bažinách měli údajně pobývat zlí duchové, čarodějnice či hejkal.

Teprve až v 18. stol. začíná člověk využívat rašeliniště ve větším měřítku. Tzv. Císařsko-královský patent z roku 1754 omezoval využití dřeva z lesa na palivo a za náhradu doporučoval právě rašelinu a až později přišlo na řadu uhlí.
Aby bylo možné rašelinu využít, znamenalo to především ji odvodnit. Na zpřístupněná rašeliniště se vysazoval les, sloužila pro zemědělství, ale i například pro tzv. balneologii (lázeňství).

Spalování rašeliny na našem území bylo zakázáno až od roku 1956.

Průmyslová těžba rašeliny, jež probíhala v 2 polovině 20 století především pro zahradnické účely. Důležité je rovněž podotknout, že rašelinu je nutno považovat za neobnovitelný zdroj. Rašelina by se tedy měla využívat jen v oborech, kde ji nelze ničím jiným nahradit, tedy např. v lázeňství, lékařství a farmacii.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Co je to borkování?

Počátkem 19. století započala těžba rašeliny technikou zvanou borkování. Borkování spočívá ve využití jakého si druhu rýče či želízka, kdy se odřezávaly tzv. cihly rašeliny o velikosti asi 10x10x40 cm . Po vyschnutí se s borkami především topilo. Část rašeliny se využívala rovněž jako stelivo a nahrazovala tak na Šumavě chybějící slámu.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Voda a rašeliniště
Klíčovou roli pro vznik a existenci rašeliniště hraje bezesporu voda. Na nenarušených rašeliništích vystupuje až těsně k povrchu půdy. Vlivem toho je v ní málo kyslíku a odumřelé zbytky rostlin se nerozkládají, ale hromadí se a vrství a tím vzniká rašelina.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Flóra na Soumarském rašeliništi I.
Mezi nejdůležitější rostliny na rašeliništi patří bezesporu rašeliník, který je hlavním tvůrcem rašeliny.

Rašeliníky ( Sphagnum) jsou mechorosty a tvůrci životního prostředí a obrazu rašeliniště. Vytvářejí rašelinu tím, že na svém vrcholku neustále dorůstají a jejich spodní části odumírají, stlačují se a přeměňují se v samotnou rašelinu. Z několika málo mokrých sníženin se jakoby v kobercích rozrůstají na větší plochu. Trsy hlaviček rašeliníků jsou největším obrázkem na povrchu fungujícího rašeliniště.

Suchopýr pochvatý ( Eriophorum vaginatum) patří k nejnápadnějším rostlinám na každém rašeliništi. Tvoří zde rozsáhlé plochy a velice dobře se šíří. Vítr opyluje květy a pak vysévá drobná semena do širokého okolí. Po odkvětu zůstávají na stéblech chomáčky běloplstných chlupů, jež se dříve využívaly k plnění polštářů či jako náhrada vaty.

Dalším hojným druhem je suchopýr úzkolistý ( Eriophorum angustifolium), který se od předchozího druhu rozezná podle více klásků i více ochmýřených bambulek po odkvětu.

Nejrozšířenějším druhem ze skupiny ostřic je zde bezesporu ostřice zobánkatá ( Carex rostrata), která roste na nejvíce zamokřených místech. Je velice dobře přizpůsobena k životu na mokrém prostředí, neboť zralé měchýřky dobře plavou po vodě a tak dopraví semena i na velké vzdálenosti.

K druhům, které se na rašeliništi běžně nevyskytují patří také sítina rozkladitá ( Juncus effusus), bezkolenec modrý ( Molinia caerulea) či chrastice rákosovitá ( Phalaris arundinacea).

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Flóra na Soumarském rašeliništi II.
O podmínkách prostředí nejlépe promlouvá místní vegetace. Před 50 lety, než se tady začala průmyslově těžit rašelina, zde rostl rašelinný les s borovicí blatkou ( Pinus uncinata var.rotundata) a typickými rašelinnými druhy, které jsou přizpůsobeny drsným podmínkám (např. nedostatku živin, kyslíku a kyselému prostředí).

Současná vegetace je zcela odlišná, neboť těžba rašeliny zde zcela změnila podmínky, které ani revitalizace jen tak nevrátí do původního stavu. Nejdůležitější je návrat klíčových mokřadních rostlin a rašeliníků, které opět začnou ukládat rašelinu.

Mezi základní druhy tedy patří:
- rašeliník ( Sphangum)
- brusnice borůvka ( Vaccinium myrtillus)
- vlochyně bahenní ( Vaccinium uliginosum)
- brusnice borůvka ( Vaccinium vitis-idaea)
- suchopýr pochvatý ( Eriophorum vaginatum)
- suchopýr úzkolistý ( Eriophorum angustifolium)
- ploník tuhý ( Polytrichum strictum)
- vřes obecný ( Calluna vulgaris)
- ostřice zobánkatá ( Carex rostrata)

Zdroj. Informační brožury NP Šumava

Soumarské rašeliniště

Toto rašeliniště získalo své jméno od "soumarů", kteří zde přepravovali sůl po Zlaté stezce, a Vltavu v těchto místech překračovali. Tímto rašeliništěm vede naučná stezka a ukazuje tak pohled do ještě relativně nedávno (do roku 1998) těženého rašeliniště (údolní vrchoviště). Dnes tu probíhá revitalizace. Původní vzácná společenstva s glaciálními relikty kvůli těžbě téměř vymizela. Po roce 2000 tu probíhá snaha o obnovu rašeliniště (přehrazování odvodňovacích kanálů, volná plocha rašeliny překryta mulčem trav z okolních rašelinných luk pro vyrovnání teplotních extrémů). Původní podoby vrchoviště se nikdo z nás ani našich dětí nedočká. Pokud se však rašeliniště nechá dále obnovovat, uvidíme, jak zaroste bochníky rašeliníku a vrátí se sem snad z okolních Vltavských luhů vzácné druhy. Revitalizace je důležitá - kdyby to tu lidé po těžbě nechali svému osudu, místo by zarostlo pravděpodobně břízou a borovicemi, a vznikl by tak trochu jiný ekosystém. Jak to tu asi vypadalo ještě před 70 lety, když se tu rozprostíralo vrchoviště s porostem řídkého rašelinného lesa s borovicí blatkou?

Místo: NP Šumava, 11.7.2018